16. 4. 2018
Děkovačka
Pohádková rezervace má za sebou 8 repríz hry Zákrok. Redaktor Hynek Pancíř vyzval pana Ptáčka k rozhovoru.
Jste se hrou Zákrok spokojen?
Ale jo. Byla to sranda. Na podzim se to ještě pokusíme zkrátit a vylepšit. Ale podívejte se, pane redaktore, mělo by se hlavně poděkovat, protože tady byli lidi a instituce, bez kterých by tahle sranda vůbec nevznikla.
Jak reagovalo publikum na dramatickou katarzi?
Největší dík si zaslouží sestra Miluška, která hrála sestru Milušku. Ta poskytla obrovské množství času, nápadů a obstarala toho tolik, že to nemá smysl vyjmenovávat. Většinu ze svých vlastních domácích zásob. Kromě rozkládacího stolu, jehož montáž trvá 40 minut, uvařila třeba opravdický mozeček, který zasmradil celé zákulisí.
Jak dlouho jste hru zkoušeli?
Já bych to řekl, kdybyste mi neskákal do řeči. Co se týká herců, musím zase vyzdvihnout sestru Milušku, které se na jeviště moc nechtělo. Ve světlech reflektorů ještě nikdy nestála a obstála. Stejně tak i další. Jurko ze Svidnika nejenže skvěle bavil diváky a zákulisí, ale taky toho hodně vymyslel. Třeba raut pro hladové herce. Karkulka, to je stabilní záruka kvality, bez které to nejde. Ona hraje, jak když bičem mrská. A Květu Kárnou nebudu komentovat, ten majstrštyk je třeba vidět. Se všema se skvěle pracovalo a moc jim děkuji.
Asi mě k rozhovoru nepotřebujete, že?
Ještě musím smeknout buřinku před tehdy 13letou pionýrkou, která zpestřila zábavné pásmo kvalitními přednesy budovatelských básní z dílny čerta Uhlíka, kterému teda taky děkuji. A hlavně, a to se málo ví, ona to ta pionýrka taky celé zvučila a svítila a dělala i jiné věci kolem. Jen jednou nepřišla kontrolovat vstupenky, protože byla někde s mobilem ve křoví, ale snad všichni v sále ty vstupenky měli. Uznání taky zaslouží malý komediant Dodo hrající hejkala Ivana, který v Budějovicích vyklízel sál a vyrovnal obrovské množství židlí do komínku třikrát většího, než je on sám.
A jak tam ty židle dával? Ze štaflí?
Prosím vás neskákejte mi pořád do řeči. Z institucí musím poděkovat divadlu Dobeška se všemi lidmi kolem a uvnitř. Osazenstvo této pražské modré kapličky nám už roky poskytuje příjemné zázemí pro naše hry. A pak tu máme naší budějovickou kapličku, kterou nám zapůjčuje jihočeský Pionýr s organizací Radambuk. Moc děkuji Romanovi, gentlemanovi z kukaně, a především panu Padúchovi, který to všechno vede a bez kterého bychom si v Budějovicích ani neškrtli. Děkujeme taky zařízení Domov svaté rodiny v Liboci, kteří nám pro představení zapůjčili Andulku Šafářovou. A v poslední řadě děkuji Ministerstvu kultury, že nám nechalo volnou ruku a vůbec si nás nevšímalo.
Chcete něco dodat?
Kdy dostanu tu sošku?
Jakou sošku?
No po takovéhle děkovačce se předává ocenění. Týtý, Oskar nebo tak něco.
To jste se spletl pane Ptáčku. Ocenění se dává před děkovačkou.
Tak proč jste mi nic nedal?
Jste se hrou Zákrok spokojen?
Ale jo. Byla to sranda. Na podzim se to ještě pokusíme zkrátit a vylepšit. Ale podívejte se, pane redaktore, mělo by se hlavně poděkovat, protože tady byli lidi a instituce, bez kterých by tahle sranda vůbec nevznikla.
Jak reagovalo publikum na dramatickou katarzi?
Největší dík si zaslouží sestra Miluška, která hrála sestru Milušku. Ta poskytla obrovské množství času, nápadů a obstarala toho tolik, že to nemá smysl vyjmenovávat. Většinu ze svých vlastních domácích zásob. Kromě rozkládacího stolu, jehož montáž trvá 40 minut, uvařila třeba opravdický mozeček, který zasmradil celé zákulisí.
Jak dlouho jste hru zkoušeli?
Já bych to řekl, kdybyste mi neskákal do řeči. Co se týká herců, musím zase vyzdvihnout sestru Milušku, které se na jeviště moc nechtělo. Ve světlech reflektorů ještě nikdy nestála a obstála. Stejně tak i další. Jurko ze Svidnika nejenže skvěle bavil diváky a zákulisí, ale taky toho hodně vymyslel. Třeba raut pro hladové herce. Karkulka, to je stabilní záruka kvality, bez které to nejde. Ona hraje, jak když bičem mrská. A Květu Kárnou nebudu komentovat, ten majstrštyk je třeba vidět. Se všema se skvěle pracovalo a moc jim děkuji.
Asi mě k rozhovoru nepotřebujete, že?
Ještě musím smeknout buřinku před tehdy 13letou pionýrkou, která zpestřila zábavné pásmo kvalitními přednesy budovatelských básní z dílny čerta Uhlíka, kterému teda taky děkuji. A hlavně, a to se málo ví, ona to ta pionýrka taky celé zvučila a svítila a dělala i jiné věci kolem. Jen jednou nepřišla kontrolovat vstupenky, protože byla někde s mobilem ve křoví, ale snad všichni v sále ty vstupenky měli. Uznání taky zaslouží malý komediant Dodo hrající hejkala Ivana, který v Budějovicích vyklízel sál a vyrovnal obrovské množství židlí do komínku třikrát většího, než je on sám.
A jak tam ty židle dával? Ze štaflí?
Prosím vás neskákejte mi pořád do řeči. Z institucí musím poděkovat divadlu Dobeška se všemi lidmi kolem a uvnitř. Osazenstvo této pražské modré kapličky nám už roky poskytuje příjemné zázemí pro naše hry. A pak tu máme naší budějovickou kapličku, kterou nám zapůjčuje jihočeský Pionýr s organizací Radambuk. Moc děkuji Romanovi, gentlemanovi z kukaně, a především panu Padúchovi, který to všechno vede a bez kterého bychom si v Budějovicích ani neškrtli. Děkujeme taky zařízení Domov svaté rodiny v Liboci, kteří nám pro představení zapůjčili Andulku Šafářovou. A v poslední řadě děkuji Ministerstvu kultury, že nám nechalo volnou ruku a vůbec si nás nevšímalo.
Chcete něco dodat?
Kdy dostanu tu sošku?
Jakou sošku?
No po takovéhle děkovačce se předává ocenění. Týtý, Oskar nebo tak něco.
To jste se spletl pane Ptáčku. Ocenění se dává před děkovačkou.
Tak proč jste mi nic nedal?