1. 11. 2017
Hořický kopeček nabízí azyl
Po odtržení rezervace od ČR stojí u vrátnice nepřetržitá fronta žadatelů o azyl. V řadě potkáte uprchlíky, nepřizpůsobivé i parazity, se kterými by měl Bandaska (indiánským jménem Okatá Můra) po volbách začít točit. Vedle občanů různých barev pleti zde stojí i Češi. První v řadě stojí postarší Petr, který přišel v létě o práci, je na podpoře, a protože nepřišel zároveň o obě ruce, stal se z něj parazit. „Chci být zase normální člověk, proto chci tam,“ ukazuje za závoru. Paní M. je nejstarší žadatelkou stojící ve frontě a na dotaz, proč nezůstane v Česku, pro změnu odpověděla: „Já nejsem parazit a nejsem ani teroristka, takže v Čechách budu bydlet dál. Chtěla bych do Pohádkové rezervace dojíždět za prací. Zjara prodávám sněženky a na podzim jablka. Sousedi říkaj, že proto prej kradu jako všichni, co dělaj do toho soukromého podnikatelování. K tomu po mě jde berňák, protože neumím s tím ee počitadlem, takže mi nic jinýho nezbývá. Janek říkal, že v rezervaci stačí, když účtenku vypíšu jako za starých časů normálně rukou, a to se mi panečku líbí.“
Pan Ptáček sedící zasněně na vrátnici k tomu uvádí: „V tom uprchlickém táboře pro indiány, co jsme tu v létě měli, teď chtěj bydlet miliony dalších. Asi se rozkřiklo, že se tu dobře vaří. Mám 8 milionů žádostí a mohu vyhovět tak třiceti, tak přemejšlim, koho vezmu.“
Pan Ptáček sedící zasněně na vrátnici k tomu uvádí: „V tom uprchlickém táboře pro indiány, co jsme tu v létě měli, teď chtěj bydlet miliony dalších. Asi se rozkřiklo, že se tu dobře vaří. Mám 8 milionů žádostí a mohu vyhovět tak třiceti, tak přemejšlim, koho vezmu.“