Rozhovor s kreslířskou nadějí

Mnohé z vás by jistě zajímalo, co se odehrává v hlavě mladých, začínajících umělců, kteří svými výtvory už v tak brzkém věku dokážou ohromit svět. Jedním z nich je i osmiletý Štěpán Tichý z Kunratic. Každý rok se účastní naší výtvarné soutěže a postupuje stále výš. Už minulý rok dal o sobě vědět, když jeho obrázek skončil na 20. – 35. místě, zatímco letos, jak se proslýchá, si brousí zuby na finálovou dvacítku. O Štěpánovo umění už toho bylo napsáno hodně, ale zatím nikoho k sobě Štěpán nepustil tak blízko, aby mohl nahlédnout pod jeho pokličku. My jsme se za ním vypravili a tu pomyslnou pokličku se pokusili nadzvednout. A zde je výsledek:

Jakou pohádkovou bytost máš nejraději a proč?
Jezinku dětižravou a proto, že se mi hodně líbí. Líbí se mi na ní drápy a ten zobák velkej. Přitahuje mi na ní to, že se mi líbí to, že má to, že má, jak to, jak ječí, jak to dělá ten zvuk.

Aha, tak proto jsi ji nakreslil?
Kreslil jsem jí proto, že se mi líbí, když jsem jí někdy odlákával.

A nebojíš se jí?
No trošku se jí bojím, ale jinak ne.

Je nějaká pohádková bytost, kterou vyloženě nesnášíš a proč?
Ježibaba, jak je strašidelná, jak má hnusnej ten obličej. Už mě jednou chtěla sníst, ale nepovedlo se to naštěstí, protože jsem utekl.

Jsi se svým obrázkem spokojenej?
Jsem hodně.

Kdo tě po výtvarné stránce připravuje?
(krčí rameny) Já nevim...

Nikdo tě teda neučil kreslit, to ses naučil sám?
Máma mě to učila trošku, ale to jsem to ještě neuměl a teď už to umím.

Takže tě to naučila maminka?
Hm.

Máš nějaký výtvarný vzor? Líbí se ti obrázky někoho jiného?
Ségra. Ségry obrázky se mi líběj. Líbí se mi na nich, že maluje pečlivě, že vybarvuje pečlivě a je to hezký.

Jaký výtvarný směr tě inspiruje?
Mě to inspiruje tak, že prostě rád maluju a já to okoukávám, jak jsou ty obrázky hezký. Líbí se mi, jak jsou barevný.

Vzpomeneš si na nějaký barevný obrázek, který ti utkvěl v hlavě?
No, máma mi občas něco namaluje a já to pak vybarvuju.

Jaké máš za sebou výtvarné úspěchy?
Zatím jich mám hodně za sebou.

Vzpomeneš si na nějaký konkrétní?
Jo, vzpomenu, jednou jsem namaloval fakt hezký auto.

A jak si s ním uspěl?
No, uspěl jsem s ním tak, že jsem ho pečlivě namaloval.

Myslím, komu se pak líbil.
Líbílo se hodně mámě a tátovi.

A dostal jsi od nich nějakou cenu?
Dostal jsem od nich bonbóny. Tiktaky.

Čemu by ses chtěl v budoucnu věnovat?
Já bych rád stavěl věci různý. Třeba auta a tak.

Takže bys chtěl být automechanik?
Jo.

Jak myslíš, že bys své výtvarné nadání v takové práci zužitkoval?
Noo, já bych to zužitkoval tak, že bych namaloval nějaký hezký auto a pak bych ho vynaleznul.

A co Pohádková rezervace? Co pro tvůj život znamená?
No, líbí se mi a a a... no líbí se mi.

Jaké představení máš nejraději? A proč?
Eeeeee (přemýšlí) Karkulka se nestydí. Líbí se mi tam, když na konci začne ta diskotéka.

Je pan Ptáček v představeních tak pohotový a šaramatní, jak se o něm říká?
Ne. Já ale nechápu, co to je jako.

A co Uhlík? Myslíš si, že je to jelito?
Hm (souhlasně kývá).

Proč si to myslíš?
Protože občas...jednou třeba...já nevím, jak to říct, ani nevím, co říct.

Vzpomeneš si na nějakou hlášku z Pohádkové rezervace?
Třeba, že se nesmí řikat to slovo takový.

Je někdo, kdo tě štvě?
Občas mě štve brácha. Škádlí mě.

Křičí na tebe rodiče? A proč?
Občas spíš táta. No třeba když něco zapomenu uklidnit anebo to udělá brácha.

A proč na tebe táta křičí, když to udělá brácha?
No, protože si táta myslí, že jsem to udělal já. Často mu říkám, že jsem to neudělal já. On občas mi zavěří a občas ne.

Ty taky někdy křičíš?
Někdy jo, na bráchu, protože mi třeba bere lego a tak.

Myslíš si, že jméno Tichý je pro vás to správné?
Ne.

A jak bys vás pojmenoval?
Měli jsme se jmenovat Hlasitý.

Chceš vyhrát Huldu?
Jo. Hodně.

Co bys dělal s křečkem, kdybys ho vyhrál?
No já bych si s ním zahrál. Občas bych si ho vyndal a hrál si s ním.

Co bys chtěl v životě dokázat?
Chtěl bych v životě pomáhat lidem.

Je ještě něco, co by s chtěl lidem vzkázat?
Chci být na třetím nebo i na druhým místě. Mně to jedno. Klidně i na prvním.