Rozhovor s Ptáčkem o tom, co bylo a bude

V neděli před vyprodaným budějovickým hledištěm zakončila Pohádková rezervace Chaloupkou na mýtince svoji 7. zimní divadelní sezonu a začíná se připravovat na letní.
 
Přinášíme vám krátké interview s panem Ptáčkem, ve kterém shrne zimu a naznačí léto.
 
Jaká byla Vaše zimní sezona 2016/2017?
Byla sranda a to je hlavní. Zahájili jsme Pastí na Ptáčka na podzim a zakončili Chaloupkou na mýtince na jaře. Jsem to počítal a v případě Pasti na Ptáčka máme za sebou už 27 repríz a Chaloupky na mýtince 22 a je pořád vyprodáno, takže proč nebýt spokojen?
 
Co vás potěšilo?
Diváci. Dojme nás, jak na konci tleskají a nechtějí přestat. Když se to stane jednou, dobrý, ale když je to pokaždé, tak už je to divný. A pak mě potěšil návrat knížete Celestýna, který před tím delší dobu neúčinkoval. S ním to má jinou dimenzi, a to nejen na jevišti. Taky mám radost, že se nám podařilo ty naše hry zase o kousek posunout novými nápady dál. Alespoň mám ten pocit.
 
Co třeba přibylo?
V Pasti na Ptáčka jsme předělali skoro celou první půlku. Místo jahod a zlatých vlasů se shání zlatý kolovrat a alabastrová ručička. Nejvíc mě ale baví úplný začátek, kdy jsme přidali odvážnou hudební vložku, kdy po roztažení opony hraje bez přestání 4 minuty hudba, my tam stojíme a jen tak na sebe s diváky koukáme.
 
A to někoho baví?
Mě jo.
 
A co Chaloupka na mýtince? Tam jste taky vylepšovali?
Tam moc ne, tam se nám líbí, jak to je. Jen v posledním představení přibylo, že při vstupu do chalupy vyšlápnu hovínko, které tam předtím Pižloun vyklepal, čímž jsme hru posunuli o kus dál.
 
Proč myslíte?
Vždyť je to skvělej fór, ne?
 
Je něco, na co z letošní sezony nezapomenete?
Zapomenu všechno, ale připomenu něco, co by nemělo být zapomenuto. V prvé řadě nikdy nezapomenu na aprílovou scénku volyňského souboru Antičáci. Pak na vlka, který zavírá dveře, když nemá. Totiž, když odchází vlk v Chaloupce na mýtince ze scény, musí nechat otevřený dveře, ale on už je při zkoušce vždycky zavíral. Všelijak jsem mu vyhrožoval, že když je zavře, až to budeme hrát naostro, tak už si nezahraje, ale nepomohlo to. Během představení je za sebou zavřel, naštěstí u nich stála Karkulka, tak je nenápadně hned zase otevřela. Vlk dostal podmínku s výstrahou s tím, že jestli je v dalším představení zase zavře, tak v rezervaci končí. A co myslíte? Vlk odchází ze scény, bere za kliku a snaží se zavřít dveře. Karkulka je ale už na takovou situaci připravená, stojí na druhé straně dveří a drží je. Chvíli se o dveře přetahují a lomcují s nimi. Pak Karkulka raději povolí, vlk je zavře a Karkulka zase otevře. Po představení za mnou přijde vlk a říká, že bychom měli na příště něco udělat s těmi dveřmi, že jsou asi vzpříčené, protože jdou špatně zavírat…
 
Takže vlk u vás končí?
Ne. Naopak, tak mě to pobavilo, že jsem zvědav, co udělá příště.  
 
A kdy bude další příště? Co budete hrát příští zimu?
Nevím. Pokusíme se o novou hru, ale jestli na to dojde, nedovedu říct. Možná nebudeme hrát vůbec a já budu psát knihu.
 
O čem by měla být?
Slabikář nebo rady pro kutily.
 
Už se chystáte na léto?
Od zítřka.
 
Čím začnete?
Lehnu si a budu přemýšlet, o čem bude nová hra.
 
Vy to ještě nevíte?
Chtěl bych další indiánku a včera v Budějicích si diváci odhlasovali, že by chtěli, aby se to jmenovalo Rudý péro a totem smrti, čímž mi to hodně zkomplikovali.
 
Co je na tom složitého?
Chtěl jsem, aby se to jmenovalo Čert Uhlík, černý gentleman a už jsem měl vymyšlený, o čem to bude.
 
O čem to mělo být?
O tom, že Uhlík bude pouštět během představení staré indiánky sednout. Jenže tenhle název mi v Budějicích neodhlasovali. Nevím, jak do toho teď zapasovat Rudý péro. Čeká mě zřejmě náročné období a sám jsem zvědav, co se z toho nakonec urodí.
 
Tak vám přeji hodně štěstí.
Pěkně děkuju.