20. 3. 2018

ZÁKROK: pod tíhou kritiky pražské kavárny

Minulý týden předstoupila Pohádková rezervace se svou novou hrou Zákrok před náročné velkoměšťácké publikum. Nedlouho po odehrání pražské premiéry přišla na adresu Pohádkové rezervace kritika. Dopis si dovolujeme se svolením autorky zveřejnit níže.
 
Milý pan Ptíca,
 
I když jste nás neviděl, obávám se, že jste nás slyšel. Tedy minimálně mě, muž říkal, že jsem občas hýkala dokonce jediná. Ještě, že mě nějaká soudružka dozorkyně nevyvedla ze sálu!
 
Do konce jsme vydrželi. A vydrželi bychom to i znovu, možná i třikrát za sebou. Tedy alespoň ty části těla, které se nezapojují do procesu smíchu a sezení na židli. Dcerka na můj dotaz, jak se jí to líbilo, hlesla jen: "Ještě".
 
Tak pestrou škálu pocitů jsem snad při žádné hře ještě neprožila. Bylo to krásné, veselé, napínavé, dojemné, ale i strašlivě hrůzostrašné. Obzvláště proto, že jsem v tom systému pohybovala část dětství, a v devíti letech byla v ozdravovně, kde se odehrávaly věci ne nepodobné tomu, co bylo možno vidět ve hře. Tehdy nás dokonce bodovali. Za snědenou snídani, komínek prádla u postele, večerní hlásky na pokoji. Když mi vypadla z okna plyšová myška, a já se pro ni o poledním klidu vydala oknem v umývárně, při čemž jsem byla načapána soudružkou sestrou, bylo mi sděleno, že mám mínus třicet bodů. Kolik nocí jsem tehdy proplakala v myšlenkách, jak bude maminka zklamaná ze svého nízkobodového dítěte! Když se tedy objevila scéna s Husákem, na kterou posléze vplula Květák, běhal mi mráz po zádech s takovou razancí, že to muselo být slyšet i v první řadě.
 
A ta slovenčina! Nedávno jsme doma z úcty k předkům začali mluvit slovensky, a jelikož dceruška na rozdíl od nás neměla šanci tento jazyk nasát nějakým přirozeným způsobem, vytvořila si svůj vlastní nádherný dialekt, naprosto shodný s tím Jurkovým. Myslím, že by si moc hezky rozuměli.
 
Hudební vložky nemá vůbec cenu komentovat. Kdyby Dobeška poskytla mnohem více prostoru, asi by to tam tančilo a pělo všechno. Takhle jsme si jen vzájemně okopali židle.
 
No a když Marta Květáková zpívala Modlitbu... i slzy dostaly svůj prostor...
 
Za celou naši rodinu mnohokráte děkujeme za další obohacení. I za ten společenský apel. A těšíme se na léto!
 
Z&D&F