HISTORIE

Proslulý badatel a pohádkolog Ptáček založil v roce 1923 v Cikánském údolí nedaleko Šumavských Hoštic rezervaci pro české pohádkové bytosti, tehdy vedenou na správním úřadě ve Vimperku pod názvem "Středisko radosti a legrace pro děti a rodiče". Zdlouhavý název se mezi veřejností neujal a záhy již nikdo této převratné turistické novince neřekl jinak než Pohádková rezervace. Návštěvníci až z Prahy se sjížděli za touto atrakcí, aby shlédli ojedinělé lesní divadlo, které nemělo ve světě obdoby. Na 48 ha bylo vybudováno 35 unikátních přírodních scén, v nichž bylo možno pozorovat 56 aktivních pohádkových bytostí a 7 pasivních (ze sádry).

V říjnu 1938 vydal německý generál Ritter von Leeb přímý rozkaz k zabrání Sudet a k uzavření Pohádkové rezervace, čímž skončila první etapa její existence. Původní přírodní scény se zachovaly pouze na několika dobových pohlednicích a v záběrech málo známého filmu "Die Wurst und die Zigarette" (v protektorátních kinech promítaný pod názvem Prach a špína) proslulé filmařky Leni Riefenstahlové, která tyto unikátní lokace pro svůj film využila.

Sám Ptáček strávil válečné roky v německém cirkusu Busch, kde se mu dařilo ukrývat mnohé z pohádkových bytostí. Bohužel těžké časy ho donutily postupně je rozprodat do konkurenčních šapitó a v dubnu 1945 vyměnil posledního trpaslíka za hrudku másla. Po skončení války začal Ptáček pracovat na obnově rezervace. Nebylo to snadné. Jenom shánění pohádkových bytostí, poztrácených po cirkusech a zoologických zahradách celé Evropy, mu zabralo téměř dva roky. Opravil oplocení výběhů, cesty vysypal škvárou, rozmístil trpaslíky i informační cedule a v pražském Průmyslovém paláci si zaregistroval název "Pohádková rezervace". Vše bylo přichystáno na slavnostní znovuotevření v létě 1948. Tak se ale nestalo. Ptáček netušil, že únorový převrat komunistů prodlouží nucenou pomlku v působení rezervace o další desítky let. Vlnu združstevňování a znárodňování Pohádková rezervace nemohla jako nezávislá soukromá instituce přežít. A tak byla, stejně jako všechno ostatní v republice, postupně znárodněna, rozpuštěna a rozkradena. Pohádkové bytosti byly umístěny do psychiatrické léčebny a Ptáček do ČKD. Zde pracoval jako opravář výtahů a se svými pohádkovými bytostmi se už nikdy nesetkal. Zbytek života strávil v Zahradním městě na Praze 10, které mu alespoň svým názvem připomínalo přírodu.

Na obnovu si Pohádková rezervace musela počkat až do začátku 21. století, kdy se vnuk zakladatele Ptáčka rozhodl rezervaci obnovit. Po dlouhém bádání v archivech i rodinných albech a bezpočtu křížových výslechů pamětníků a archeologických vykopávek se mu podařilo dohledat několik potomků původních pohádkových bytostí či alespoň očitých svědků prvorepublikového provozu. Mladý Ptáček je odchytil ve volné přírodě či vysvobodil ze zajetí a umístil do nových výběhů u Vyššího Brodu. Poprvé v létě 2009 pak začal polapené exempláře předvádět užaslým turistům v jejich přirozeném prostředí.

Ani v demokracii to však Pohádková rezervace neměla lehké. Vlivem zásahu vyšší moci úřední musela být pro následující rok přemístěna ke břehům Lipna do obce Frýdava, odkud se z důvodu nepřízně Lesů ČR musela opět vystěhovat. Dnes již můžeme říct, že svůj stálý domov našla od roku 2011 v Hořicích na Šumavě, které svým názvem odkazují na původní rezervaci u Šumavských Hoštic. V městysi s jednou z nejstarších tradic přírodního divadla na světě se rezervace setkala s podporou starosty a úřadu městyse, který ohroženým druhům českých pohádkových bytostí poskytnul zalesněný kopeček nad obcí. A tak stejně jako za časů První republiky se na Šumavu sjíždějí návštěvníci z celé naší země nejen proto, aby se pokochali přírodou, ale též aby se seznámili s kulturním odkazem českých pohádek v podobě pravých nefalšovaných pohádkových bytostí.

Díky panu Ptáčkovi tak rodinná tradice pokračuje. Více než sto let od svého založení představuje Pohádková rezervace významný článek v řetězu, kterým je svázáno kulturní dědictví našeho národa.