14. 10. 2017
Fenomén jménem Kolář
Když mu bylo 8 let, navštívil poprvé Pohádkovou rezervaci. U vrátnice na bílý papír zachytil scénu z Pokladu na Lipenském jezeře a s přehledem vyhrál křečka Juldu. To se psal rok 2012, 1. ročník výtvarné soutěže, a tenkrát ještě nikdo netušil, že se s tímto chlapcem musí každý rok počítat. Pan Ptáček na tu dobu vzpomíná: „Úplně si vybavuju, jak nás tenkrát udivilo to stínování. To lze stěží najít u těch nejstarších, ale v osmi letech, to je zázrak. Pak bylo neuvěřitelný, že si přesně zapamatoval, jak ta scéna vypadala, včetně lanovky v pozadí. Tenkrát nás donutil jít na kopec, scénu si vyfotit a fotografii porovnat s obrázkem. Bylo to dokonalé.“ Podobných talentů se za posledních 6 let objevilo víc, ale buď pohasly nebo Pohádkovou rezervaci už nenavštívily. David Kolář se každý rok vracel a usiloval znovu o titul. Má za sebou neuvěřitelnou bilanci. Šestkrát ze šesti pokusů se probojoval do nejužšího finále, pětkrát mezi nejlepších deset a třikrát na stupně vítězů! „Může to vypadat snadně, ale musíte brát v úvahu, že každý rok soutěží přes 1000 kreslířů a už jen dostat se do finále je úspěch. Pro mě je to takový dětský Muhammad Ali – jak začne kreslit, soupeřům se podlamujou pastelky!“ říká Ptáček.
Po zisku prvního křečka započal tříleté černobílé období, které v roce 2015 zkombinoval s novou metodou. Požádal poručíka Kolumba, ať mu postojí modelem a odvážně zachytil jeho portrét naživo. Bylo z toho 5. místo. Rok na to požádal o to samé Simonu Tutti v již barevném provedení a odnesl si za 3. místo křečka Huldu. Pochopil ale, že takto vítězný titul opět nezíská, a tak letos přišel s novým řešením. Barevným obrázkem vycházejícím z jeho vlastní představivosti. Zachytil jezinku, děsivě se blížící k pozorovateli, a po šesti letech se vrací na pomyslný trůn dětských kreslířů.
„Můžete si říct, tak má narozdíl od ostatních talent. Jistěže má. Ale on má k tomu píli, bez které by mu talent byl k ničemu. A má k tomu taky trpělivou maminku, bez které by mu talent i s pílí byly taky k ničemu. Letos tu jezinku kreslil 4 hodiny. Dokresloval ji dole v restauraci. Zpíval mu k tomu Václav Neckář osobně a i ten musel smeknout,“ uzavřel pan Ptáček a uznale pokýval hlavou.
STATISTIKA DAVIDA KOLÁŘE:
2012 1. místo (8 let)
2013 8. místo
2014 19. místo
2015 5. místo
2016 3. místo
2017 1. místo (13 let)
Po zisku prvního křečka započal tříleté černobílé období, které v roce 2015 zkombinoval s novou metodou. Požádal poručíka Kolumba, ať mu postojí modelem a odvážně zachytil jeho portrét naživo. Bylo z toho 5. místo. Rok na to požádal o to samé Simonu Tutti v již barevném provedení a odnesl si za 3. místo křečka Huldu. Pochopil ale, že takto vítězný titul opět nezíská, a tak letos přišel s novým řešením. Barevným obrázkem vycházejícím z jeho vlastní představivosti. Zachytil jezinku, děsivě se blížící k pozorovateli, a po šesti letech se vrací na pomyslný trůn dětských kreslířů.
„Můžete si říct, tak má narozdíl od ostatních talent. Jistěže má. Ale on má k tomu píli, bez které by mu talent byl k ničemu. A má k tomu taky trpělivou maminku, bez které by mu talent i s pílí byly taky k ničemu. Letos tu jezinku kreslil 4 hodiny. Dokresloval ji dole v restauraci. Zpíval mu k tomu Václav Neckář osobně a i ten musel smeknout,“ uzavřel pan Ptáček a uznale pokýval hlavou.
STATISTIKA DAVIDA KOLÁŘE:
2012 1. místo (8 let)
2013 8. místo
2014 19. místo
2015 5. místo
2016 3. místo
2017 1. místo (13 let)