Kreslířské naděje - klan Fučíků

Sicílie. Krajina je prosycená sluncem, nad prašnou cestou se tetelí vzduch. Na zápraží starého osamělého domu se pohupuje křeslo, ale jeho vrzání je přes ohlušující křik cikád sotva slyšet. V tom křesle se kolébá drobná, sluncem a větrem ošlehaná postavička prošedivělého staříka. Malýma jiskrnýma očima pozoruje okolní svět. Svět, který řídí. Nikdo z místních mu neřekne jinak než Fuccio Vecchio, v našich končinách potom Starej Fučík.

Hlava rodiny Fučíků patří k tomu typu lidí, co nikdy neslyšeli "ne". Dokonce i když jim někdo "ne" řekne, slyší takoví lidé "ano". A hlavně "ano" to nakonec vždycky znamená.

Don Fuccio poslal do Pohádkové rezervace dopis, ve kterém naznačil, jak moc mu záleží na dobrých výsledcích nejmladší generace Fučíků: "Když moje děti postoupí do finále, budu mít velkou radost. Přeju vám šťastnou ruku při výběru těch nejlepších, mí milí kamarádi z pohádkového lesa, který je určitě hořlavý."

Gratulujeme k postupu, Aničko, Báro, Magdalénko a Matěji Fučíkovi!