Rozhovor s Mikulášem

Tradiční krumlovskou cukrárnu Vanilka, která působí na špičce oboru už rok, navštívil na Mikuláše Mikuláš. Nejednalo se přitom o žádného podřadného amatéra, ale o naprostou hvězdu, jak dokazuje následující rozhovor, o který jsme Mikuláše požádali v samotném závěru programu. Stačilo předem zaplatit stokorunu a ochotně nám věnoval pět minut svého času.

Mikuláši, jaké máte pocity?
Jsem srdcař a tyhle akcičky mě dojímaj. Jsem naplněn slzou štěstí z dětské radosti.

Jak se akce povedla?
Takhle, na to, že to bylo spíchnutý horkou jehlou, tak se musí říct - a klidně ať mě tady někdo opraví - že nikdo z děcek nebrečel.

Letos se ve Vanilce sešlo asi čtyřicet dětí. Nedělá vám problém zvládat tak velkou skupinu, Mikuláši?
To jsem já, Rosťa! He he! Já nejsem pravej Mikuláš. To jsou falešný vousy, ten čepeček je taky jenom kopie a ta berla je obyčejná atrapa, šáhni.

No dobře, pane Rosťo, nedělá vám problém zvládat tak velkou skupinu?
Nedělá. Mně nedělá problém nic. Vedu v Teplicích fotbalovou přípravku, už patnáct let, takže mi děti zobou z ruky.

Taky jste na to nebyl sám. Měl jste k sobě pomocníka, čerta Uhlíka z Pohádkové rezervace.
Jasně, čertík Bertík, to je dobrej kluk. S tim jsme skvělá parta. Ale tak já jsem mozek a von je vocas, he he.

Proč jste s sebou nevzali i anděla?
No, abych to vysvětlil - tady paní Vanilka, když mě vobjednávala, tak říkala, že chce velkou show za malej peníz, že to Krumlovákům stačí. My berem pětikilo na hlavu, takže jsme udělali úspornou variantu a za anděla, kterej s náma nebyl, jsme účtovali jenom dvěstěpade.

Co všechno ta velká show zahrnovala?
Jak jako? Žádný zahrnování nebylo, neni sníh.

Myslím, co všechno bylo součástí programu.
Jo takhle! No tak sáňkování...

Bez sněhu?
Já jsem profesionál a profesionál si vždycky poradí. Vzal jsem lano, normálně tažný lano na auta, zahákl to za sáně a za tažnýho vola a už se jelo. Jednu jízdu jsem dal jen tak symbolicky za bura, a to byste viděli tu frontu! To nepamatuje ani Matějská.

Co dál jste pro děti připravili?
Strašně moc pěknejch věcí. Třeba taky jsme vybírali čerty a anděly, udělali děckám mikulášskou prohlídku po městě zdarma, volali Ježurovi a taky tam byl pro děcka vzdělávací blok, jako přednáška a tak, aby se něco o strejdovi Mikulášovi dozvěděli, jak se narodil, proč ho ukřižovali a takový ty poznávací věci, protože tradice a láska, hlavně v dnešní tvrdý době, jsou strašně potřeba. Jo a ohňostroj. Ten se líbil moc.

To vypadá, že jste opravdu připravil tu slibovanou velkou show.
Jasně! Rosťa Kozela drží slovo! Tak teď mi dej to kilo a neni zač.

Už jste dostal zaplaceno na začátku rozhovoru.
Přesně tak, jsem tě jenom zkoušel. To byla jenom sranda. He he. A můžu ještě něco vzkázat pro lidi, když je ten advent?

Prosim.
Lidi, buďte k sobě v čase nejkrásnějších svátků v roce velkorysí, zahoďte starosti za hlavu a objednejte si povídání o Ježíškovi, jeho životě, strastech i radostech, který vám poskytnu při nějaký tý vánoční oslavě nebo podnikovým večírku. Je na to teď akce, že když si mě vobjednáte do Vánoc, tak bude i nějaká ta slevička, když je ten advent. A můžu ještě něco?

Ale opravdu už poslední vzkaz.
Milá Vanilko, ty zákusky byly bezvadný, nejlepší je ten rohlíček a pak ta špička, ten krém je v ní bezvadně koňskej, a to já strašně rád. Jako myslím koňáček, jen nechci jako upozorňovat na alkohol, kdyby to četli nějaký mládežníci. Pak taky dík za ten zázvorovej sirup, ten už jsem vychlastal jednou ranou a těch zbytků obložený mísy v igeliťáku si cenim. A to pětikilo si mi tajně mezi zákusky fakt balit nemusela, volizovat bankovku je i pro mě dost silný kafe.